Our Finnish Adventure: Vuoristorata, Linnanmäki Helsinki

I made it! Overcame my fear and a had a ride at the roller-coaster in Linnanmäki! Woohoo! One point from the bucket list crossed out!

Dokázala jsem to! Svezla jsem se na horské dráze v Linnanmäki! Íííííí! Jeden bod ze seznamu odškrtnut!
(Česky níže)

I actually managed to cross off one point from my bucket list right before I even published it here.

I may be smiling, but look at those eyes! Am shi.ting myself right now...

It was so exhilirating!
Those who know me, understand, why this was actually the hardest thing to do from the list (even harder then getting-a-tattoo wish). I have been on a similiar fun attraction last time when I was 12 years old and it was so unpleasant, that I had never tried again...until now! Thank you, Finland, for helping me overcome one of my longest fears! And thank you, Marianne, who I met casually for a coffee, told her about my list and she immediately pulled out spare tickets to the amusement park and said: "Ok, let's go!".

I chose VUORISTORATA (a wooden roller-coaster) exclusively, because I wanted this to be special... and this attraction truly special is!

According to the official webpage of the amusement park, it is the most popular attraction. It was built in 1951 and it is a copy of another roller-coaster Rutschebanen opened in 1932 in Dyrehavsbakken in Denmark.
Its longest descent is 48 m and takes 3 second. It is also operated by a breakman (jarrumies), who is standing at the end of the carriage, controlling speed of the ride.

pic from linnanmaki.fi

I actually wanted to back away, when we came and I saw it, but I manned up and went for it. Oh boy! First I wanted to sit in the middle, nice and cosy, but the guy who was letting us in was so supportive, that I actually decided to sit in the very front. I think I have never screamed so loud (not even during my two births) and you know what?! I managed to let go after the second descent and it felt awesome!

Who wants to try it with me next?!

If you are interested, check out the profile of Vuoristorata and how it looks like on rcdb.com.

I was there! I made it! Woaaa!! :)

And also check out my whole "Finnish Bucket List" :)

I refused to make a video of the whole ride but here are 3 seconds right before we set off... :)

/ Odmítla jsem video celé jízdy, ale tady jsou tři vteřiny těsně před odjezdem... :)

ČESKY:

Vlastně se mi podařilo uskutečnit jeden z bodů svého seznamu tesně před tím, než byl samotný seznam publikován na blogu. :)

It did not have to be an "Eek week" in Linnanmäki. I was scared anyway!

Bylo to úžasné! Ti, kteří mě znají, chápou, proč je zrovna toto ta nejtěžší věc ze seznamu (dokonce vede i nad tetováním). Na podobné atrakci jsem byla naposledy ve 12 letech a bylo to tak nepříjemné, že jsem se o nic podobného nikdy znovu nepokusila ... až do teď! Děkuji Finsku za pomoc s překonáním jednoho ze svých nejdéle trvajících strachů. Ale hlavně děkuji Marianne, se kterou jsem se jen tak potkala na kávě, řekla jí o svém seznamu, načež ona okamžitě vytáhla z peněženky extra lístky do zábavního parku a řekla: "Ok, tak jdeme!".

still not sure, if am gonna sit into it...

Vybral jsem speciální Vuoristorata (dřevěnou horskou dráhu), protože jsem chtěla, aby to bylo opravdu speciální... a tato atrakce teda speciální je! Podle oficiální stránky zábavního parku je tou nejpopulárnější v celém parku. Byla postavena v roce 1951 a je kopií další horské dráhy (Rutschebanen) otevřené v roce 1932 v Dyrehavsbakken v Dánsku. Její nejdelší sestup je 48 m a trvá 3 sekundy. Navíc je jízda provozována za pomocí tzv. "brzdaře" (jarrumies), který stojí na konci soupravy a koriguje rychlost jízdy.

Přiznám se, že jsem to chtěla vzdát a vycouvat, když jsme přišli, ale nakonec jsem se "pochlapila" a šla do toho. No páni! Nejdřív jsem chtěl sedět uprostřed, pěkně v pohodě, schovaná uvnitř, ale chlapík, který nás pouštěl dovnitř byl tak podporující, že jsem se rozhodla sedět na úplném začátku, vepředu. Myslím, že jsem nikdy tak hlasitě nekřičela (ani během mých dvou porodů) A víte co? Po druhém sestupu se mi podařilo uvolnit a fakt jsem si to užila!