Hodnocení a rozbor dvou filmů inspirovaných jednou knihou... První natočený Finy v roce 1977, druhý francouzskými Kanaďany v roce 2006. Užijte si to a pozor, obsahuje tzv. spoilers.
(Česky níže)
This movie has been recommended to me by a Finnish friend, whose opinion on cinematography I value. When I spotted it in our library, I had to borrow it. Right next to it was sitting on the shelf also its sibling (made in Canada almost 30 years later), so I took them home both. We watched it two weeks ago (first the Finnish one from 1977, then the Canadian one from 2006).
In couple words, both of the movies tell the story of a man named Vatanen, who is not happy about the way his life is unwinding. At the business trip he almost runs over a hare with a car. He ends up looking for the animal, finding it and taking care of it, while leaving all his previous life behind, deciding to live in a wild nature.
Even though same story, there could not be two more different movies. I will try to tackle the maín differences. And please, be prepared for huge spoilers.
Dreamy Drama vs. Family Movie
For me it all stands and falls with the "rabbit". Wheras in the older version the hare (jänis) is simply a wild creature which from some peculiar reasons decides to hang around Vatanen and not leave his side, in the newer version the animal behaves as from its own will and in a very non-animal way.
This sort of anthropomorphism did not work for me and in my opinion ruined the story. At some points I felt like watching family movie in the style of Babe, Lassie or Beethoween. If there was any potential for drama, everytime the rabbit started to act on his own, the feel quickly slipped away. (For example the scene where Vatanen has to host a Christmas dinner for some military captains and their young ladies, the animal in order to seek revenge, climbs on top of the table, jumps over a bowl of soup and drops in handful of its own bobs.) It felt too forced and totally unnecessary.
I did not read the book both movies were based on, but I can easily conclude, that the hare symbolizes Vatanen's soul which is calling him back to the simpler life, to his roots, to his true self.
In the Finnish version this totally works - from the beginning to the very end. The hare is wild, and even though very cute and somewhat friendly towards the main character, it still feels elusive and untamed. Thanks to that, Vatanen seems like a grown up person who makes all of his decisions on his own (hare or no hare). Even though spectator does not quite understand his motives, still he believes that Vatanen knows what he is doing. He does experience very strange situations and meets very weird people, but still, one can say that this is a man of his own fate.
Compared to that, the Canadian version is showing us, more or less whimsical fairy-tale like story of a man lost in his life, who meets a magical rabbit and ends up stummbling behind him in the forest, following his lead without questionning it and ending up in sorts of strange and peculiar situations.
Well, you can decide, which feels more tempting for you.
Gender and nudity
This was very surprising but also understandable twist (if you take into account the times when both of the movies were made). You can easily see that there is a big gender disbalance in the Finnish version of the Year of the hare.
There are only 3 to 5 female characters, either pictured as beastly women, who search only for their own benefits and stomp over the poor Vatanen's heart, dignity and reason, while trapping him in the life he never wished for (i.e. BOTH! of the main heroines) or as mediocre sexual objects and sources of distraction. All the other characters are men.
As a result, older Vatanen ends up in the cold stream with a drunk half-conscious dude and once gets an opportunity to peak at a neckline of a bra-less vegetable vender, whereas the new Vatanen gets to get laid in the cosy hotel room by a pretty young lady. Several times...That is what 30 years difference makes to a movie. Symbolism gets sacrificed for a pleasure of speactators. :)
Again, you choose whichever feels more comfortable.
Plot changes and ending
I am limited by the fact, that I have not read the original book (Arto Paasilinna - Jäniksen Vuosi, 1975), hence I am not able to say, whether the huge differences in the plot line (and ending!) are deliberately made by authors of the screenplays, or if it was simply caused by a choice (i.e. by choosing which parts of the book stay and which go). Maybe I will revisit this review after reading the novel.
Nevertheless, it is possible to compare and reflect.
Main hero of the book is called Kaarlo Vatanen. This name obviously could not stay in the second movie, as it takes place in the French Canada. So his name is Tom Vatanen.
Different OCCUPATION.
Both of the movies have different approach towards Vatanen's occupation and reasons become clear when you watch the movies (I will explain later).
Both of the movies have different approach towards Vatanen's occupation and reasons become clear when you watch the movies (I will explain later).
Finnish Vatanen is working for an advertisement agency, though I am not totally sure about it, because we watched it in Finnish with Finnish subtitles, so I could have easily misinterpreted... But to be honest, it does not really matter, what his occupation is. The only thing that is important and plays a key role, is the way it feels to him - useless, unimportant, boring, untrue.
Canadian Vatanen is a prestigious photographer working for newspaper. In this case, his job is very important - on the begining we see him first time in his career refusing to fulfill his job and take pictures for a juicy article; also later on, by focusing on a photography of nature and wilderness, he gets back together with his long despised father and also back in touch with his sole purpose, his true Self.
Different MARITAL STATUS.
Whereas Finnish Vatanen is trapped in a loveless marriage with a cold calculating woman, we have no idea what kind of family background lies behind the Canadian Vatanen. We can just guess that he is single, as during the movie he creates a romantic relationship with one of the female characters and writes her a love letter with a vague promise of the future spent together.
Whereas Finnish Vatanen is trapped in a loveless marriage with a cold calculating woman, we have no idea what kind of family background lies behind the Canadian Vatanen. We can just guess that he is single, as during the movie he creates a romantic relationship with one of the female characters and writes her a love letter with a vague promise of the future spent together.
Getting BACK TO... and running AWAY FROM...
Here comes the differences that really matter.
Here comes the differences that really matter.
Let's begin with the newer version first. Our Canadian Vatanen seems to me like a city boy with complicated family relationships, who is frustrated with his job and with the way he lives. He knows nothing about living in wilderness and learns everything on the way. The hare he almost runs over leads him through a sequence of meetings and experiences back to his past in order to meet his brother, visit grave of his mother, and finally patch things up with his long despised father. Vatanen also rediscovers his true passion for photography and starts focusing on the wildlife photographying (in exchange for the paparazzi like asignments by the company he used to work for). Ending is such a cliche, that I would rather skip it, than talk about it. Vatanen simply lives happily ever after, leaving his hare and its new found mate (and brood) in the forest while gazing at them departing through the tears in his eyes. Yuck...
Finnish Vatanen is in my opinion much more bad-ass. He not only is unsatisfied with his own personal, professional and life in general, but also with the system itself. While leaving to the wilderness he is burning all the bridges, not looking back, just heading more and more North, out of the civilization and to the places that had been touched by it very scarcely. Even though ignorant to what he is actually leaving behind, he does not harm anybody. He just wishes to mind his own business, accompanied with his hare and surrounded by wild and quite forest, which feels like home to him. Unfortunately, he is always pulled back - for example by policemen locking him in just for looking suspicious, by his wife and later on also his newfound girlfriend, by the hare itself (when it gets sick and needs a professional care). It all reminds me of The Trial written by Franz Kafka, especially the helplesness Vatanen feels when being unable to escape, to leave, to follow his heart. Ending is amazing and very symbolic. SPOILER NOW! Vatanen, lying in his cell, is looking out of the open window and suddenly he sees his hare... They look at each other, and than they are both gone. The cell is empty and only a hare is retreating back to the bushes. Did he escape? Did he turn into the rabbit? Did he disappear? It is on you to decide...
Music
Music really matters, but sometimes it should be less visible then the story.
I could talk about these two movies much longer, remembering more and more details that caught my eye. I bet it would be great discussion. I am up for it. Let's grab a beer or a coffee and talk Finnish movies! :)
Or maybe you watch Jäniksen vuosi and let me know your thoughts on them below in the comments.
I could talk about these two movies much longer, remembering more and more details that caught my eye. I bet it would be great discussion. I am up for it. Let's grab a beer or a coffee and talk Finnish movies! :)
Or maybe you watch Jäniksen vuosi and let me know your thoughts on them below in the comments.
Tento film mi doporučila finská kamarádka, jejíhož názoru na kinematografii si vážím. Když jsem ho našla v naší knihovně, musela jsem si ho půjčit. Vedle něj seděl na polici i jeho bráška (natočený v Kanadě téměř o 30 let později), a tak jsem je vzala domů oba. Viděli jsme je před dvěma týdny (nejprve finský z roku 1977, pak kanadský z roku 2006).
Ve stručnosti, oba filmy vyprávějí příběh muže středního věku jménem Vatanen, který je nespokojený s tím, jak se odvíjí jeho život. Při služební cestě téměř přejede autem zajíce. Rozhodne se ho najít a postarat se o něj. Zároveň opouští celý svůj dosavadní život, aby nakonec mohl žít v divočině.
Přestože se jedná o jeden příběh, nenašli byste dva rozdílnější filmy. Pokusím se popsat hlavní rozdíly... a upozorňuju, že toho dost odtajním, takže se připravte na tzv. spoilers.
Snivé drama vs. rodinný film
Tento rádoby antropomorfizmus se podle mého názoru do filmu vůbec nehodí a úplně zničil celý příběh. V některých momentech jsem měla pocit, že sleduju spíše rodinný film ve stylu Prasátko Babe, Lassie nebo Beethoween. Pokud měl příběh dramatický potenciál, vždycky, když se králík začal chovat jako člověk, ten pocit zmizel (Například scéna, ve které je Vatanen přinucen hostit několik finských kapitánu s jejich dámami na večeři - králík se znenadání vyšplhá na stůl přeskočí mísu s polévkou a upustí do ní hrst vlastních bobků, aby se hostům pomstil). Tak tohle mi přišlo zbytečné a křečovité.
Nečetla jsem knížku, na které byly založeny oba filmy, ale můžu jednoduše vydedukovat, že zajíc symbolizuje Vatanenovu duši, jež ho volá zpátky k jednoduššímu životu, zpátky ke kořenům, ke svému pravému já.
Ve finské verzi tomu tak je - od začátku až do konce. Zajíc je divoký, a přestože roztomilý a přátelský vůči hlavní postavě, stále je nepolapitelný a nezkrocený. Díky tomu Vatanen působí jako dospělá osoba, která sama rozhoduje o svém životě (se zajícem či bez něj). I když divák zcela nerozumí jeho motivům, stále věří, že Vatanen ví, co dělá, a i když prožívá nepředvídatelné situace a setkává se s velmi podivnými lidmi, dá se říci, že drží osud ve svých rukách.
V porovnání s tím nám kanadská verze přináší, tak trochu rozmarný pohádkový příběh o muži, který se sám sobě ztratil, a dílem osudu se setkává s kouzelným králíkem, kvůli němuž se ocitá v divoké přírodě a následuje ho do velmi podivných situacích, aniž by o tom nějak extra přemýšlel.
Jen na vás záleží, která z verzí je vám příjemnější.
Pohlaví a nahota
Toto bylo pro mě docela překvapivé, ale nakonec pochopitelné zjištění (vzhledem k tomu, kdy byla první a druhá verze knihy natočena). Hned na začátku vás uhodí do očí, jak je finský film nevyvážený, co se týče mužských a ženských rolí.
V celém filmu uvidíte tak 3 až 5 ženských postav, které jsou zpodobněny buďto jako příšerné ženské, které hledí jen na vlastní výhody a bezostyšně zadupávají do země Vatanenovo srdce, důstojnost i rozum, aby ho mohly lapit do spárů života, který si nikdy nepřál (tedy OBĚ! hlavni hrdinky), nebo jako průměrné objekty sexuálního zájmu a zdroje rozptýlení. Všechny ostatní postavy jsou mužského rodu.
V novější verzi jsou některé mužské postavy nahrazeny ženskými a samozřejmě dojde i na nahotu a na sex.
Starší Vatanen tedy končí tak akorát v ledovém potoce v objetí s opilým mužem, který je jen na půl při vědomí, a jednou má příležitost nahlédnout za výstřih prodavačce zeleniny, co si nevzala podprsenku, zatímco ten mladší si užívá v pohodlném hotelovém pokoji s mladou ženou...hned několikrát.
Starší Vatanen tedy končí tak akorát v ledovém potoce v objetí s opilým mužem, který je jen na půl při vědomí, a jednou má příležitost nahlédnout za výstřih prodavačce zeleniny, co si nevzala podprsenku, zatímco ten mladší si užívá v pohodlném hotelovém pokoji s mladou ženou...hned několikrát.
Tak přesně to se stane s filmem po třiceti letech. Symbolika musí ustoupit do pozadí pro potěchu diváka. :)
A opět...jen vy si rozhodněte, co je bližší vašemu srdci.
Změny v příběhu a konec
Bohužel jsem nečetla předlohu k filmům (Arto Paasilinna - Jäniksen Vuosi, 1975), nemůžu tedy s jistotou vědět, jestli ty veliké rozdíly v příběhu (a ukončení!) byly provedeny záměrně tvůrci obou scénářů nebo jestli vznikly prostě nutností příběh zkrátit (tedy při volbě, co zůstane a co bude vystřiženo. Možná, že tento článek ještě doplním, až si novelu přečtu.
I tak jsem ale schopná jakéhosi srovnání.
JMÉNO hlavního hrdiny.
V knize se hlavní hrdina jmenuje Kaarlo Vatanen. Tohle jméno samozřejmě muselo být v kanadské verzi změněno (film se odehrává ve francouzské Kanadě), čili v nové verzi příběhu se hrdina jmenuje Tom Vatanen.
V knize se hlavní hrdina jmenuje Kaarlo Vatanen. Tohle jméno samozřejmě muselo být v kanadské verzi změněno (film se odehrává ve francouzské Kanadě), čili v nové verzi příběhu se hrdina jmenuje Tom Vatanen.
ZAMĚSTNÁNÍ hlavního hrdiny.
K Vatanenově práci přistupuje každý z filmů trochu jinak, a důvody jsou zcela pochopitelné (vysvětlím v zápětí).
K Vatanenově práci přistupuje každý z filmů trochu jinak, a důvody jsou zcela pochopitelné (vysvětlím v zápětí).
Kanadský Vatanen je prestižním fotografem, který pracuje pro noviny. V tomto filmu je naopak jeho práce, skoro bych řekla, klíčová. Na začátku sledujeme, jak poprvé ve svém životě odmítá splnit úkol zadaný šéfem (nafotit šťavnaté fotky pro nějaký příšerný článek); později mu fotografování (a fotografie divoké přírody) pomůže urovnat vztah s roky nenáviděným otcem a propojit se opět se svým pravým Já.
RODINNÝ STATUS hlavního hrdiny.
Zatímco finský Vatanen je lapen ve spárech manželství bez lásky s chladnou vypočítavou ženou, rodinné zázemí kanadského Vatanena není vůbec zmiňováno. Můžeme jen předpokládat, že je svobodný, vzhledem k tomu, že během filmu prožije romantickou mezihru s jednou z ženských postav a poté jí napíše zamilovaný dopis s nepatrným příslibem společné budoucnosti.
Zatímco finský Vatanen je lapen ve spárech manželství bez lásky s chladnou vypočítavou ženou, rodinné zázemí kanadského Vatanena není vůbec zmiňováno. Můžeme jen předpokládat, že je svobodný, vzhledem k tomu, že během filmu prožije romantickou mezihru s jednou z ženských postav a poté jí napíše zamilovaný dopis s nepatrným příslibem společné budoucnosti.
NÁVRAT K ... a ÚTĚK OD...
Konečně rozdíly, na kterých záleží.
Konečně rozdíly, na kterých záleží.
Začněme nejprve novou verzí. Náš kanadský Vatanen mi připadá jako městský kluk s komplikovanými rodinnými vztahy, který je frustrován svou prací a způsobem, kterým žije. O divočině a životě v přírodě neví nic, a učí se všechno za pochodu. Zajíc, kterého téměř přejel, ho vede sérií setkání a zážitků zpět k minulosti, aby se setkal s bratrem, navštívil hrob své matky a konečně se usmířil s dlouho opovrhovaným otcem. Vatanen také znovu objevuje svou vášeň pro opravdové fotografování a začíná se zaměřovat na fotografii volně žijících zvířat (výměnou za paparazzi styl, ke kterému byl nucen v bývalé práci). Konec je takové klišé, že bych ho raději vynechala... Vatanen jednoduše žije šťastně až na věky, svého zajíce a jeho nově nalezenou družku (a mláďata) nechává odcházet do lesa, zatímco za nimi dojatě hledí se slzami v očích. Ble...
Finský Vatanen je oproti tomu daleko větší drsoň. Nejen, že je nespokojený se svým osobním, profesním a životem vůbec, on se obrací proti úplně celému systému. Ve chvíli, kdy se rozhodne odejít do divočiny, pálí za sebou mosty, nedívá se zpátky, prostě míří víc a víc na sever, daleko od civilizace, do míst, která jsou jí sotva dotčená. I když se obrací zády k celému svému životu a nezajímá ho, co se stane s těmi, které tam zanechal, nikomu tím vlastně neubližuje. Prostě si přeje žít podle svého se svým zajícem, obklopený jen divokým a tichým lesem, ve kterém se od dětství cítí jako doma. Naneštěstí ho pokaždé něco vtáhne zpátky - policisté, kteří ho zavřou jen proto, že podle nich vypadá podezřele, svou ženou a později i novou přítelkyní, a také samotným zajícem (který onemocní a potřebuje lékařské ošetření). Celé mi to připomíná Proces Franze Kafky, hlavně ta bezmocnost, kterou cítí, když zjišťuje, že prostě není schopen utéct, odejít, následovat své srdce. Konec je úžasně symbolický. POZOR SPOILER! Vatanen leží ve své cele, zírá z otevřeného zamřížovaného okna a najednou uvidí svého zajíce.. Dívají se na sebe a najednou jsou oba pryč. Cela je prázdna a my vidíme pouze zajíce, jak se ztrácí v nedalekém křoví. Kde je Vatanen? Utekl? Proměnil se v samotného zajíce? Zmizel? Je jen na vás, jak se rozhodnete...
Finský Vatanen je oproti tomu daleko větší drsoň. Nejen, že je nespokojený se svým osobním, profesním a životem vůbec, on se obrací proti úplně celému systému. Ve chvíli, kdy se rozhodne odejít do divočiny, pálí za sebou mosty, nedívá se zpátky, prostě míří víc a víc na sever, daleko od civilizace, do míst, která jsou jí sotva dotčená. I když se obrací zády k celému svému životu a nezajímá ho, co se stane s těmi, které tam zanechal, nikomu tím vlastně neubližuje. Prostě si přeje žít podle svého se svým zajícem, obklopený jen divokým a tichým lesem, ve kterém se od dětství cítí jako doma. Naneštěstí ho pokaždé něco vtáhne zpátky - policisté, kteří ho zavřou jen proto, že podle nich vypadá podezřele, svou ženou a později i novou přítelkyní, a také samotným zajícem (který onemocní a potřebuje lékařské ošetření). Celé mi to připomíná Proces Franze Kafky, hlavně ta bezmocnost, kterou cítí, když zjišťuje, že prostě není schopen utéct, odejít, následovat své srdce. Konec je úžasně symbolický. POZOR SPOILER! Vatanen leží ve své cele, zírá z otevřeného zamřížovaného okna a najednou uvidí svého zajíce.. Dívají se na sebe a najednou jsou oba pryč. Cela je prázdna a my vidíme pouze zajíce, jak se ztrácí v nedalekém křoví. Kde je Vatanen? Utekl? Proměnil se v samotného zajíce? Zmizel? Je jen na vás, jak se rozhodnete...
Hudba
Řeknu jen jedno jméno - Goran Bregovič (ve kanadské verzi) Super, že? Skvělý skladatel, skvělá hudba. I když dle mého názoru se k filmu a tomuhle typu příběhu moc nehodí. Hravost a veselost, která z ní sálá, a nedá se odstranit (jak a proč taky?!), přehlušuje depresivní tón hledání sebe sama a přináší filmu úplně jinou náladu.
Hudba je důležitá, ale někdy je důležitější, aby splynula s pozadím pro samotný příběh.
Mohla bych o těchto dvou filmech mluvit hodiny a postupně si rozpomínat na další a další detaily, které mne zaujaly. Byla by to úžasná diskuse. Pojďme na to.
Ale možná bude lepší, když se podíváte na Rok zajíce a dáte mi vědět, co vy na to, dole v komentářích.
Mohla bych o těchto dvou filmech mluvit hodiny a postupně si rozpomínat na další a další detaily, které mne zaujaly. Byla by to úžasná diskuse. Pojďme na to.
Ale možná bude lepší, když se podíváte na Rok zajíce a dáte mi vědět, co vy na to, dole v komentářích.
No comments:
Post a Comment