10/01/2014

Aki Kaurismäki

One of the best known Finns in European cinematografy. Interesting links plus comments on some of his movies. 

Jeden z nejznámějších Finů evropské kinematografie. Zajímavé odkazy plus komentáře k některým z jeho filmů. 
(Česky níže) 

If there is something I really like about Finland, it is Aki Kaurismäki. Him and his brother Mika Kaurismäki are two of the most important and well known directors from Finland.
Aki directed his first movie at 1983 (being 26years old) and until now had created 17 movies, 2 documentaries and 11 short films. However, first screenplay wrote down 2 years earlier (1981, Valehtelija) for his elder brother.
Full filmography can be found on Wiki, IMDb or on his official facebook page. There is no official site of Aki Kaurismäki (or I have not found it).

 His first short movie from 1986 (Rocky VI) is still projected within film festivals and shows the different (Finnish) ending of the well known Silvester Stalone movie, where american boxer Rocky fights Soviet boxer Igor. According to IMDb, "Kaurismäki describes the film as 'my revenge on Mr.Stallone, who I think is an asshole'." Some more info on Wikipedia.



So what is so typical about movies of Aki Kaurismäki:
  • Cigarettes - all the main characters smoke - all the time and a lot. 
  • Minimalistic but still very "catchy" - After seeing your first Aki Kaurismäki, you'll probably think "What was that?". No action, everything sort of under cover, actors with no facial expression and minimalistic gestures and movements... Typical scene from his film is showing one person, or two people, sitting in a bar (or in a kitchen), eating, drinking or smoking cigarettes, scarcely saying a word to each other, almost not watching each other... Real dialogues are usually shot from one angle, typicaly from the profile or frontally. When there is some action or (God forbid!) a chasing scene, one does not really feel the action on the screen. Actors are more walking than running, more talking than shouting. I would say - there is evrything just right, nothing extra. Here is what I am talking about... Check out the ending of a movie called Driftting clouds (Kauas pilvet karkaavat) below -  there is no spoiler :-) or a love scene from the Shadows in Paradise (Varjoja Paratiisissa) even further below (in the Czech part of the article).


  • atmosphere of old times - even though created in 90's or even later, if not placed into 70's or 80's, his movives usually carry out an atmoshpere of those days.
  • Finnish tango - almost all of his movies are completed with it, main characters are either listening to it on the radio, in a bar or in a car, or sometimes even dancing to it. Finnish tango is still very popular in Finland - mainly among the older generation. As I understood, every karaoke night takes at least one or two singers, performing it. Check out, what Wikipedia says about it.
  • Old cars - they say that all the old cars used in the movies, are director's own, as he is collecting them - even in the newest Le Havre you can see typical Chevrolet 150 from fifties. I just love the way they complete the classic atmosphere of the movies. 
  • Specific sense of humour - you cannot say much about Finnish sense of humour. Me as a Czech cannot really get it. It is not easy to define it in words. However, I can say that it is a black humour accompanide with irony and exaggeration.
Here are those that I have already seen:

 Le Havre (2012) - French, shot in France, but still so Finnish (or so Kaurismäki!). A story of an older couple (of course Kati Outinen again), who takes care of a young refugee being caught in the container while illegally travelling from Africa to England. Very gentle, fairy-tale like story, where you can easily see who is the good guy and who is the bad one, where miracles can still happen and people just help each other. And it is funny. Definitely worth seeing.

Pitaa huivista kiinni, Tatjana (Take Care of Your Scarf, Tatjana, 1994) - my favourite Kaurismäki movie. It is a black and white road movie comedy, only 60 minutes long, which takes you to the magical land of Finnish humour and joy of self-criticism. Originally in Finnish, situated into Finland, it starts with two friends, "typical Finnish men", who one day decide to drive to Lapland. On the way back they meet a group of Russian tourists, whose bus got broken. Two women - one Russian and one Estonian ask them for a lift back to Helsinki, to catch a ferry to Tallin. You wanna learn something about Finnish mentality and relationships between men and women in the "Finnish style", watch this movie...and have fun.

Mies vailla menneisyyttä (The Man Without a Past, 2002) - Robert's favourite, and also the most awarded movie of Kaurismäki - even nominated for Academy Award in a Best Foreign Language Film category. It is funny! It is sad! It has everything you need to spend entertaining hour and a half watching and couple more hours discussing it. Story is about a man who comes to Helsinki and is beaten savagely right at the train station. He wakes up in the hospital not remembering who he is and ending up on the street, where he starts creating his new life from the scrap.

Tulitikkutehtaan tyttö (The Match Factory Girl, 1990) - this time no comedy, but more of a drama that shows us couple of months in a life of a quite Finnish girl working in the match factory and living with her parents. She falls in love with a man, and when he does not reciprocate her feelings, she decides to take things into her hands.
ČESKY:

Jestli mám něco ráda na Finsku, pak je to Aki Kaurismäki. On a jeho bratr Mika Kaurismäki jsou dvěma důležitými osobnostmi evropského filmu a celosvětově uznávanými režiséry.
Aki režíroval svůj prvni film v roce 1983 (ve 26letech) a až doposud vytvořil 17 celovečerních filmů, 2 dokumenty a 11 krátkých filmů. Svůj první scénř napsal ještě o dva roky dříve (1981, film Lháři) pro svého staršího bratra.
Úplnou filmografii Akiho Kaurismäkiho najdete na Wikipedii nebo v Československé filmové databázi (csfd.cz). Oficiálné webové stránky bohužel nemá (nebo jsem je nenašla).

Jeho první krátký film z roku 1986 (Rocky VI) se stále promítá v rámci některých filmových festivalů a v deseti minutách ukazuje variaci na konec filmu Silvestra Staloneho Rocky IV, ve kterém americký boxer Rocky Balboa bojuje s boxerem Sovětského svazu Igorem. Podle IMDb, "Kaurismäki tento film popisuje jako svou "pomstu na panu Stallonem, o kterém si myslím, že je pitomec'." Více informací o filmu na Wikipedii (v Angličtině) a hodnocení na csfd.cz.


Tak co je tedy typické, pro jeho filmy:
  • Cigarety - téměř všichni Kaurismäkiho hrdinové kouří - pořád a hodně. Filmy se tak odehrávají v zakouřených barech, kuchyních nebo na ulici. 
  • Minimalistické, a přesto "chytlavé" - po shlédnutí prvního Kaurismäkiho filmu si pravděpodobně pomyslíte něco jako "Co tohle mělo znamenat?". Žádná akce, všechno tak trochu pod pokličkou, herci bez mimiky, s minimalistickými gesty a téměř bez pohybu... Typicky scény ukazují jednoho či dva lidi sedící v baru (či v kuchyni), jak kouří, koukají do prázdna a prohodí spolu jen minimální počet slov, aniž by se na sebe podívali. Při dialozích jsou herci většinou zabírání z profilu nebo ze předu. Pokud je ve filmu nějaká akce, či nedej Bože scéna, ve které se herci nahánějí, divák příliš necítí, že by se na obrazovce něco dělo. Herci spíše chodí, než aby běhali. Mrkněte na milostnou scénu z filmu Stíny v ráji (Varjoja Paratiisissa) níže a nebo konec filmu Plynoucí mraky (Kauas pilvet karkaavat) v anglickém textu článku výše. 



  • atmosféra "starých časů" - i když jde o filmy z devadesátých let a později, pokud se neodehrávají v sedmdesátých či osmdesátých letech, alespoň je atmosférou připomínají.
  • Finské tango - téměř všechny jeho filmy jsou jím doplněny a provázeny. Hlavní hrdinové jej buď poslouchají v rádiu, v baru či v autě, nebo jej dokonce tancují. Mimochodem, finské tango je tu pořád ještě populární - zejména mezi starší generací. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že v každém karaoke baru ho minimálně jednou či dvakrát za noc někdo zanotuje. Mrkněte, co o finském tangu říká cestovani.idnes.cz.
  • Stará auta - říká se, že všechna auta použitá ve filmech patří do režisérovy sbírky. I v nejnovějším filmu Le Havre (2012) můžete vidět typický Chevrolet Chevy z padesátých let brázdit ulice. A já prostě miluju, jak doplňují atmosféru těch filmů.
  • Velmi specifický humor - o finském humoru toho moc říct nejde. Já sama jako Češka ho moc nechápu a těžko ho jde popsat slovy, no můžu říct, že je to to spíše černý humor, se spoustou ironie a nadsázky. Oproti tomu Kaurismäkiho filmy mají navíc jakousi jednoduchost, která v kombinaci s laskavostí, tak nějak obrušuje hrany
A teď ještě něco málo o těch, které jsem už viděla (žádné Spoilers!):

Le Havre (2012, - francouzsky, natočený ve Francii, ale stejně tak "finský" (nebo spíše "kaurismäkovský"!). Vypráví příběh o starším manželském páru, který se rozhodne schovat doma mladého uprchlíka, který byl nalezen v kontejneru v lodi, co mířila z Afriky do Velké Británie. Velmi něžný, tak trochu pohádkový příběh, ve kterém lze na první pohled rozeznat, kdo je klaďas a kdo lump, a kde zázraky se pořád ještě dějí a lidé pomáhají jeden druhému. A je to zábavný film! Určitě stojí za shlédnutí.

Pitaa huivista kiinni, Tatjana (Drž si šátek, Tatjano, 1994) - můj oblíbený film od Kaurismäkiho. Je to vlastně černobílá "road movie" komedie, která v 60minutách zavede diváka do světa finského humoru a hravé sebekritiky. V originále natočený ve Finštině, ve Finsku, vypráví o dvou kamarádech, "typických Finech", kteří se rozhodnou jet autem do Laponska. Na zpáteční cestě potkají skupinu ruských turistů, kterým se rozbil autobus a čekají až bude opraven. Dvě ženy - Ruska a Estonka - hrdiny požádají o svezení do Helsinek, aby  mohly včas nastoupit do trajektu do Talinu. Jestli se chcete něco dozvědět o finské mentalitě a vztazích mezi muži a ženami "po finsku", podívejte se na tento film... a bavte se.

Mies vailla menneisyyttä (Muž bez minulosti, 2002) - Robertův oblíbený, a také jeden z nejvíce oceňovaných Kaurismäkiho filmů - byl dokonce nominován na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Je legrační! Je smutný! Má všechno, co je potřeba k hodině a půl zábavy a dalším hodinám zajímavých diskusí. Příběh vypráví o muži, který přijíždí vlakem do Helsinek a hned na hlavním nádraží je okraden a surově zbit. Probudí se v nemocnici, nepamatuje si kdo je, a končí na ulici, kde se rozhodne vybudovat si nový život.

Tulitikkutehtaan tyttö (Děvče ze sirkárny, 1990) - tentokrát žádná komedie, ale spíše drama, které nás zavede do života finské dívky žijící s rodiči v panelovém domě, která pracuje v sirkárně. Poté, co se zamiluje do muže, jenž její city neopětuje, rozhodne se vzít vše do vlastních rukou.
Štítky: ,

No comments:

Post a Comment

Subscribe to: Post Comments (Atom)